Izraelská herečka a aktivistka Noa Tishby (1975) se rozhodla napsat knihu o své zemi. V českém vydání má kniha název Izrael – země, kterou nikdo nechápe (A simple guide to the most misunderstood country on earth). Noa musela jistě prostudovat spoustu materiálu, aby mohla napsat knihu o Izraeli, počínaje historií až po současnost. Dozvíte se, co je Hamás, OOP či BDS. Kniha je zajímavá, místy i zábavná a pokud autorka chtěla, aby lidé na celém světě pochopili problémy Izraele, tato kniha k tomu určitě přispěje.

Cituji z této knihy: Izraelstí Arabové jsou přirozenou součástí společnosti v Izraeli. Pokud jsou spolu v restauraci, společně jedí, povídají si, smějí se a senzacechtivé titulky světových médií je nezajímají.

Jsou 3 skupiny Palestinců: 1) Palestinci žijící uvnitř Izraele 2) Palestinci žijící na západním břehu 3) Palestinci žijící v Gaze. Tyto 3 skupiny se často hází do jednoho pytle jako jeden národ, přitom jsou zcela odlišní z hlediska svobod, práv, systému správy, národního postavení, mezinárodního postavení atd. V průběhu dějin nikdy neexistovala ucelená palestinská národní, náboženská ani politická identita. PALESTINA SE POUŽÍVALA JAKO ODKAZ NA ZEMĚPISNOU POLOHU. Lidé, kteří se tam narodili se označovali jako Arabové z Palestiny, Židé z Palestiny, křesťané z Palestiny apod. Palestinská identita byla vytvořena v r. 1964 jako odpověď na Izrael.

Koncem roku 2022 “vítr” přinesl některým firmám neočekávané zisky. Jedná se o firmy z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby fosilních paliv. Došlo k tomu v důsledku nadměrnému zvýšení cen elektřiny a plynu v důsledku geopolitických změn a války na Ukrajině. Tzv. windfall tax byla v ČR zavedena jako 60% daňová přirážka, aplikovaná na nadměrný zisk výše uvedených firem. Vláda zavedla v r. 2023 cenový strop pro ceny elektřiny a plynu. Slibovala tehdy, že peníze získané přirážkou windfall tax budou použity pro firmy a obyvatelstvo, které je vysokými cenami energií ohroženo.

Jak dopadla daň windfall tax – výnos za r. 2023

Celkově od všech zdaňovaných firem stát získal stát na dani z mimořádných zisků 39,1 miliardy korun. Nejvíce zaplatili energetici, a to 34,4 miliardy. Následuje zpracovatelský průmysl s platbou ve výši 2,7 miliardy a těžba surovin s jednou miliardou. Banky odvedly celkem 0,7 miliardy, ostatní oblasti 0,2 miliardy. Původně stát kalkuloval s tím, že vybere ze všech zdaňovaných oborů celkem 85 miliard. Zvýšené zisky promítly prý banky hlavně do úročení vkladů svých klientů a proto např. Česká spořitelna na windfall tax neodvedla nic. Více o tom čti níže:

Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/windfall-tax-dan-z-neocekavanych-zisku-mimoradna-dan-banky.A240109_103557_ekonomika_alis

Zakladateli spolku Milion chvilek byli dva bojovníci za demokracii – oba byli tehdy studenty teologie: Benjamin Roll z Církve českobratrské evangelické a Mikuláš Minář z Církve bratrské.

V časopisu Český bratr č.12/2020 jsme našli rozhovor s místopředsedou (později předsedou) Milionu chvilek Benjaminem Rollem. Článek můžeme najít v archivu Českého bratra.

V září 2020 odešel Mikuláš Minář z vedení Milionu chvilek – více zde: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/mikulas-minar-odesel-z-milionu-chvilek-chci-zalozit-nove-hnu/r~ad69417e014511eb9d470cc47ab5f122/

Co se týká Benjamina Rolla, je nyní pouze členem spolku Milion chvilek. Oženil se, podařilo se mu dostudovat a je nyní farářem ČCE v Litoměřicích. Článek o něm najdeme v Evangelickém kalendáři 2024.

Milión chvilek se dle vyjádření na svém webu chce i nadále věnovat podpoře a kultivaci demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice.

Každé číslo ČB vychází tiskem cca 15. každý měsíc a 15. následujícího měsíce je zveřejněno na internetu na výše uvedené stránce. Podle sdělení redakce však jsou některé články z posledního čísla uveřejněny na webu dříve než 15. následujícího měsíce. V papírové podobě je časopis Český bratr k dostání ve sborech, v knihkupectví Kalich (Praha, Jungmannova 9) a Cesta (Brno, Rašínova 5) nebo předplatitelům poštou. Tel. do redakce: +420 224 999 236

V dnešní době slyšíme často tvrzení, že máme respektovat jakýkoli názor, i když je zjevně nepravdivý. Mnoho filosofů očekávalo, že poté, co zmizí ze scény velké ideologie, které nám diktovaly, co si máme myslet a co máme dělat, vznikne prostor pro společné hledání pravdy. Avšak místo toho nastoupilo vítězné tažení líbivých názorů lidí, kteří mají dostatek moci a financí k tomu, aby o nich přesvědčili ostatní. Husova slavná výzva k hledání pravdy dnes dostává zcela nový náboj. Pravda, pokud se nejedná o banální záležitosti, neleží prostě na stole, ale je nutné ji hledat, někdy velmi pracně a bolestivě. Dnešní krize pravdy možná nejvíc souvisí s krizí důvěry v média, v tradiční strany, v církve a dokonce i ve vědce.

(Výňatek z článku Ondřeje Koláře, faráře a vysokoškolského učitele, v časopise Český bratr č. 11/2019)

Na Aljašce je několik obrovských ledovců. Ten největší se jmenuje Malaspina. Je 65 km dlouhý, 45 km široký a 600 m tlustý. Zde jsou 2 úryvky z knihy Miroslava Podhorského Aljašské fjordy:

“Seděli jsme večer u ohně a dívali se na čelní stěnu ledovce, z níž se obrovské kusy ledu za doprovodu hromových výkřiků řítily do záhuby a objetí moře. Byla to romantika,která se nedá popsat, ta se musí zažít. Táboření u ledovce má však i jiný, docela praktický důvod. Ledovec je totiž výborným zdrojem pitné vody, kterou jinde ve fjordu není tak snadné najít. Během letních měsíců teče po povrchu ledovce krásně čistá voda a stéká do jeho puklin.”

“Ráno jsem se přesvědčil, že se dá na ledovci lehce zabloudit. Vypravil jsem se pro vodu a šel jsem mezi snad 10 m vysokými ledovcovými sloupy. Naplnil jsem vodní pytel a vydal jsem se na zpáteční cestu. Nebylo to tak snadné. Mezi ledovcovými sloupy jsem úplně ztratil orientaci, najednou vypadaly všechny cesty stejně”…

Když jsme v roce 1989 na náměstích zvonili klíči a chtěli změnu režimu, který neuměl zajistit lidem jejich potřeby, nevěděli jsme o kapitalizmu téměř nic. Snad jen to, že tam může kdokoli podnikat, že tam jsou nezaměstnaní a lidé se tam mají dobře.

Dnes, po 30 letech kapitalismu u nás, už víme, že je to systém, který naši Zemi ničí. Výroba a tím pádem i zisky kapitalistů stoupají bez ohledu na naši planetu, která nevydrží neustálé zvyšování výroby všeho a neustálé zvyšování množství odpadů. Chybí tu někdo, kdo by určil hranice!

Cestování po celé Zemi, které bylo dříve výsadou bohatých, se stalo módou a jedním ze způsobů trávení volného času. Vydrží naše Země zvyšování počtu letů a v důsledku toho zvyšování znečistění? Víme, že teplota na Zemi se zvyšuje, ubývá lesů, ledovců, koráli v oceánech blednou.

Miroslav Podhorský, autor několika knih o Aljašce, to vidí takto: Člověk je nenasytný tvor a nehodlá žít skromněji. Na naší planetě je nás stále víc a všichni se chtějí mít dobře. Co se týče ledovců, ty se během staletí zmenšují a pak zase zvětšují nezávisle na člověku. Avšak v posledních letech podle vědců prý ledovce tají v důsledku lidské činnosti.

Knížka Deník legionáře
Jedním ze 70 000 našich legionářů v Rusku byl Štěpán Chalupník, dědeček tvůrce těchto stránek. Jako voják rakousko-uherské armády byl v r. 1915 v Rusku zajat, byl nucen pracovat v dolech a později vstoupil do České družiny, která byla základem Čs.legií v Rusku. Po bojích a strastiplné cestě Ruskem po sibiřské magistrále, se v červenci 1920 konečně dostal do Vladivostoku a pak lodí do Evropy. Dopravu našich legií z Vladivostoku kolem celé Asie až domů tehdy organizoval americký Červený kříž.
Deník obsahuje popis, jak byl Štěpán zajat a dále popis cesty z Ruska přes Vladivostok domů.

Takhle vypadá tento deník v knižní podobě.

Je to knížečka o velikosti 11×16 cm, má 139 stran a obsahuje 15 fotografií. 

Kniha je rozebrána, avšak můžete si ji objednat v elektronické verzi. Stojí 130 Kč. Objednávku zašlete na e-mail info@web-kalina.cz.